O umění I

Dokud jedinec jedná a myslí jen lidsky, nemůže vytvořit božské dílo. Jen vysvobození ducha z okov hmoty a těla a obrácení se k nadpozemskému, dává dílu nádech dokonalosti a univerzální charakter. Největší umělci v dějinách tvořili hnáni vášněmi, které překračovaly jejich lidský rozměr. Víra v Boha v jeho neměřitelné a nepochopitelné podobě, láska, která tíhne k duši více než k tělu, myšlenka klestící si skrze veškerá lidská omezení cestu k abstraktní čístotě, geniální naivita šílenství jsou a byly city, jež zanechají nesmazatelný otisk v díle, které přežívá věky a vyvolává v nás chvění nejen dokonalosti technickou - řemeslnou, ale obrací náš udivený pohled k zemi, ještě před chvíli pevné a stabilní, nyní však lepící se na boty všelijakým hnusem a stahujícím nás do svého vlhkého nitra páchnoucího rozkladem pomíjivosti lidské. V periferním vidění se nám však při pohledu na veledílo chvíli mihly tvary a zvuky, které pocházejí z jiného - dokonalejšího světa a zdají se být příslibem věčnosti a důkazem duality lidství, které hlíněné ve své podstatě, přec má v sobě pamět andělů.

A.v.S.